Mgr. Martin Kupka

místopředseda strany
uvolněný starosta obce
člen regionální rady
předseda oblastního sdružení
expert pro veřejnou správu

Ideologie a pokrok za každou cenu škodí dětem

7. srpna 2017

Zastánkyně pokroku za každou cenu, ministryně sociálních věcí, si našla nové cíle svého ideologického boje – dětská centra pro děti do tří let, tedy dřívější kojenecké ústavy.

Zastánkyně pokroku za každou cenu, ministryně sociálních věcí, si našla nové cíle svého ideologického boje – dětská centra pro děti do tří let, tedy dřívější kojenecké ústavy. Argumentuje přitom nákladností péče, její nemoderností a požadavky na prakticky bezpodmínečné umisťování dětí do adopce a pěstounských rodin, a to i na přechodnou dobu.

V tomto tlaku se bohužel vytrácejí fakta. Například že v centrech jsou často děti s vážnými zdravotními problémy, s mentálními poruchami, s vývojovými vadami, děti z jiných etnik, a centra přesto mají mimořádné úspěchy při umisťování dětí do rodin formou adopce a pěstounství. Nebo že český tradiční systém má v zahraničí dobré jméno, protože centra fungovala a fungují dobře, a kritické hlasy z tzv. „nové levice“ na tom nic nezmění. A není pravda, že by centra děti před adopcí nebo pěstouny „chránila“. Právě naopak. Intenzivně pomáhají s tím, aby adopce či přechod do pěstounské péče probíhaly co nejlépe – co nejlépe pro samotné děti.

Jsem přesvědčen, že pro řadu dětí nemá třeba i dlouhodobá péče v dětském centru alternativu, zejména v situaci, kdy se pěstounství na přechodnou dobu kvůli ekonomické motivaci změnilo z části v byznys, kde vítězí výnosnost nad zájmy dětí. Už slyším tu vášnivou odezvu, jak jsem se mohl odvážit otřít se tak nepěkným slovem o svatý institut pěstounství. Opírám se o reálné zkušenosti. Bohužel se mezi pěstouny na přechodnou dobu objevují i nevhodné osoby neschopné poskytnout dostatečnou péči, nejen ze zdravotnického hlediska, ale ani lidsky. Pak se u dětí se zvláštními potřebami opravdu stává, že pěstouni svou roli nezvládnou a po minimální povinné době děti vracejí zpět. O tom, že to je z hlediska přinejmenším některých dětí nevhodné, snad nemůže pochybovat nikdo.

Neplatí ani ekonomický argument, že pěstounská péče je levnější – systém kromě pěstounů financuje také provázející subjekty, které jim pomáhají, a při součtu všech příspěvků, úhrad a dotací to už nemusí nutně platit.

Nemluvě o tom, že i mnozí pěstouni, kteří mají dítě dlouhodobě, nemusí být objektivně schopni poskytovat péči v těchto mimořádných případech tak dobře, jako dětská centra. Jsou tu lidé vzdělaní v oboru speciální pedagogiky, fakticky jde o zdravotnická zařízení se vším všudy, a samozřejmě vstupuje do hry lidsky nesmírně poctivý přístup pracovníků – častěji vlastně pracovnic – center. U nás v kraji máme čtyři samostatná a páté při jedné z krajských nemocnic. Všechna během let prošla modernizací přístupu, otevřela se žadatelům o adopci a pěstounství, nabízejí dětem zajímavý program, na který v leckterých rodinách není čas. A kdo centra navštíví bez zahlcení moderními ideologickými předsudky, musí připustit, že jde o místa, která dětem dávají šanci rozvíjet se v láskyplném prostředí. Že osočování z poskytování zastaralé, neúčinné a nepřínosné péče je faulem nejen vůči dětem, ale i vůči těm, kdo se o ně starají s patřičnou odbornou kvalifikací.

Je jasné, že návrat do původní rodiny či náhradní rodina je pro všechny opuštěné dětí přirozené a nejpříznivější prostředí. (A mimochodem naše centra jsou při umísťování dětí do adoptivní a pěstounské péče úspěšná.) Stejně tak je ale potřeba připustit si, že jsou případy, kdy náročnou péči lépe zvládne dětské centrum než nepřipravení pěstouni na přechodnou dobu. A když roky budovaný a cizelovaný systém rozbijeme, nepomůžeme těm dětem, které z dobrého centra odejdou do nepříliš vhodné rodiny, a logicky snížíme úroveň péče o vážně nemocné děti, které jsou často v terminálním stadiu a bohužel se z center do běžného života nikdy nedostanou.

Mým cílem rozhodně není zlehčovat smysl pěstounské péče, kterou považuji za potřebnou. Pokládám ale za důležité zastat se ústavů, které dělají svou práci dobře a nikdy nebude možné je zrušit. Stále se totiž, bohužel, budou rodit děti s vážnými vrozenými vývojovými vadami a genetickými poruchami, které se přes veškerou poctivou snahu do náhradní rodinné péče nepodaří umístit.

Zdroj: Info.cz

 

Zpět